Milovníci pstruhové přívlače se v letošní sezoně musí připravit na jednu z nejvýraznějších změn v Rybářském řádu za poslední desetiletí. Moravský rybářský svaz se rozhodl sjednotit pravidla pro své pstruhové revíry a zavedl plošnou povinnost používat výhradně háčky bez protihrotu nebo se zamáčknutým protihrotem.
Tento krok reaguje na moderní trendy šetrného sportovního rybolovu a kritický stav populací lososovitých ryb, které jsou v našich vodách pod neustálým tlakem sucha i predátorů.
Nová pravidla v praxi MRS
Podle nových bližších podmínek výkonu rybářského práva je nyní na všech pstruhových vodách ve správě moravského svazu zakázáno používat jakékoliv nástrahy opatřené standardními protihroty, což platí pro jednoháčky i trojháčky. Rybáři, kteří mají v zásobách starší modely háčků, je sice mohou nadále využívat, ale pouze za předpokladu, že protihrot před zahájením lovu dokonale zamáčknou kleštěmi tak, aby nevyčníval a nezpůsoboval rybě tržné rány.
Roztříštěná pravidla v rámci ČRS
Zatímco na Moravě platí tato pravidla plošně, v rámci Českého rybářského svazu zůstává situace nejednotná a odvíjí se od rozhodnutí jednotlivých územních svazů či konkrétních místních organizací.
Etika a zdraví ryb i rybářů
Důvody pro zavádění těchto opatření jsou především biologické a etické. Pstruzi a lipani mají velmi jemné tlamky tvořené křehkými tkáněmi, které háček s protihrotem při vyprošťování často nevratně poškodí. Vzniklé rány jsou pak vstupní branou pro plísně a infekce, které mohou být pro rybu v letních měsících smrtelné. Háček bez protihrotu naopak vyklouzne hladce a v mnoha případech lze rybu odháčkovat přímo ve vodě, aniž by se jí rybář musel dotknout rukou.
Vedlejším, ale nezanedbatelným přínosem je také bezpečnost samotného rybáře. Vyjmutí háčku bez protihrotu z kůže, oblečení nebo drahého podběráku je otázkou vteřiny, zatímco nehoda s klasickým háčkem nezřídka končí bolestivým zákrokem na chirurgii.
Mýtus o padání ryb z háčku
Častým argumentem odpůrců této změny je obava, že absence protihrotu povede k masivnímu padání ryb během zdolávání. Zkušenosti ze závodního rybaření a dlouhodobé statistiky však ukazují, že vliv na úspěšnost zdolání je při správné technice minimální. Klíčem k úspěchu je udržování neustálého tahu a využívání pružnosti prutu, který musí vykrývat výpady ryby i případné výskoky nad hladinu. Pokud rybář neudělá chybu a nepovolí vlasec, šance na ztrátu úlovku se prakticky neliší od lovu s běžnými háčky.
Přechod na bezprotihrotové varianty je tak především otázkou zvyku a profesionality, která v konečném důsledku pomáhá udržet naše pstruhové vody živé i pro další generace.
